MUDr. Vilma Partyková o urinoterapii

Urinoterapie je metodou celostní medicíny k prevenci a léčbě zdravotních problémů užitím vlastní moči. Nikdo nepopře, že moč je významným objektivním zdrojem pro stanovení diagnózy. Ale proč by měla být lékem, když se jí přece tělo zbavilo jako odpadu? Soudobé vědecké výzkumy zdůvodňují léčebné působení opětovného použití uriny principem homeopatie – léčení podobného podobným. Moč je totiž přesným obrazem stavu organismu, protože vzniká z krevní plazmy jako produkt látkové výměny v lidském těle, které se účastní všechny orgány, krev a každá tělesná buňka. Proto nese informaci také o všech deformacích, probíhajících i nastávajících chorobných procesech, ale i o místech postižení a dysfunkcí.

Uvedu zatím jen názor významného průkopníka injekční autourinoterapie (prof. dr. J. Plesh, Urine Therapy, The English Medical Journal, 1947), který přiznává, že metoda vakcín pacientů vlastní urinou je jen logickým pokračováním prací dr. Pasteura a dr. Jennera, kteří zahájili éru léčení infekčních nemocí tím, že její slabý zárodek je injekčně vpraven do těla pacientovi. Kvalitativní rozdíl tkví podle Pleshe v tom, že naočkovaná urina obsahuje zeslabený materiál vlastní pacientovy infekce a organismus se brání nákaze, s níž už přišel do styku, zatímco univerzální sérum nemusí nutně být vhodné pro každého jedince ani pro každý podtyp infekční nemoci.

O argumenty z oblasti biochemie, fyziologie, kvantové fyziky atd., proč a jak urina léčí, není nouze a čtenář nalezne zjednodušený výklad v kapitole o vlastnostech a složkách uriny v této knize a podrobnější také v mé první knize Urinoterapie očima lékaře. Podstatné při urinoterapii – na rozdíl od chemoterapie – je zvláště to, že urina neléčí jen určitý postižený orgán, ale ozdravuje organismus jako celek, nemá nežádoucí vedlejší účinky a netoxikuje organismus zanášením zbytky po lécích. A samozřejmě je zadarmo, kdykoli a kdekoli poruce.

Tuto preventivní a léčebnou metodu používá lidstvo odnepaměti. První písemné zprávy jsou staré 5000 let a pocházejí z Indie (traktát o léčbě močí Šivambukvalpa); urinoterapie se používá na všech kontinentech. Její rozmach v Evropě byl v 19. století a v první polovině 20. století, do objevení antibiotik, která urinoterapii odsunula do pozadí. Výzkumem uriny se zabývali a zabývají vědci jak v Evropě, tak ve Spojených státech amerických, v Indii, Japonsku, Austrálii. Extrakty z uriny jsou součástí léků, léčebných mastí a kosmetických přípravků. Dnes, kdy svět je přechemizován a lidské zdraví je poznamenáno přemírou vedlejších účinků chemických léčebných preparátů, se tato metoda znovu těší zájmu lékařů a pacientů.

Proč jsem napsala další knihu o urinoterapii? Přiměl mne k tomu nebývalý zájem o první knihu Urinoterapie očima lékaře i moje další zkušenosti získané korespondencí s nemocnými a nové poznatky ze zahraniční literatury. Ačkoliv prosté používání uriny není v Čechách a na Slovensku neznámé, škála možností využití uriny při nemocech je podstatně širší. V mé nové knize je i návod, jak si připravit homeopatikum, které jsem vyzkoušela, a jehož účinnost je překvapivá. Popisuji rovněž - pro “zasvěcené” (zdravotníky) - použití uriny ve formě podkožní aplikace, ale naučila jsem to i “laiky” bez zdravotnického vzdělání, kteří si urinu úspěšně aplikovali.

Příznivců urinoterapie v lékařských a vědeckých kruzích přibývá. 13.-16.5.1999 přijal německý Gersfeld dvěstě účastníků II. světového urinoterapeutického kongresu. III. světový urinoterapeutický kongres, kterého jsem se zúčastnila, se konal 30.4.-4.5.2003 v Belo Horizonte v Brazílii. Mezi 650 účastníky, ze 43 zemí všech kontinentů, byla polovina lékařů. Další velmi početnou skupinou byly zdravotní sestry, ze všech zemí Latinské Ameriky. Potvrdila jsem si správnost svých urinoterapeutických postupů, které doporučuji při prevenci a léčbě nemocí. Je mimo jakoukoli pochybnost, že urinoterapie se stává běžnou léčebnou a preventivní praxí. Proniká do povědomí široké veřejnosti. V Jihoafrické republice běží populární televizní cyklus o netradiční medicíně s několika pořady o urinaterapii. Ve vyspělých zemích je na stolech vědeckých pracovníků mnoha oborů. V Mexiku a Japonsku je urinoterapie součástí studia na lékařských fakultách. V těchto zemích a v Koreji je také několik klinik s urinoterapeutickou léčbou. Existují rozsáhlé kauzaistiky o léčení téměř všech typů nemocí, zatím kromě plicní tuberkulózy a Hansenovy nemoci (malomocenství). V Koreji a Japonsku pokročil výzkum aplikací uriny při postižení AIDS a SARS; bylo konstatováno, že i tyto nemoci jsou urinoterapií léčitelné. IV. světový urinoterapeutický kongres se bude konat na jaře 2006 v Soulu, Jižní Korea.

V knize Urinoterapie a nemoci  přibližuji čtenářům a hodnotím poznatky, hlavně z výzkumů amerických, ale také anglických, ruských a německých, italských, rumunských, švédských, japonských aj. lékařů, farmaceutů, biologů a chemiků, kteří se urinoterapii věnovali a věnují, zkoumají její účinky na lidský organismus. Během sta let výzkumu, věnovaného urině a jejím složkám, byla zaznamenána zejména tato zjištění:

“Urina překvapivě snadno zabíjí viry. V silné koncentraci nejenže oslabuje viry jako jsou obrna a vzteklina, ale přímo je ničí”. Proceedings of the Society of Experimental Biology, USA, 1936

“Urina účinkuje jako výtečná a jistá přirozená vakcína a osvědčila se v léčbě široké škály neduhů, včetně chronických a akutních zánětů jater, černého kašle, astmatu, senné rýmy, planých neštovic, migrény a zažívacích potíží. Tato metoda je tak prostá, že se dá použít bez jakýchkoli potíží.” Dr. J. Plesch, The Medical Journal, London, 1947

“Urina je jedním z nejjistějších a nejužitečnějších diuretik, jaká jsou známa. Její použití je indikováno při léčení nadměrného mozkového a nitroočního tlaku, neoperovatelných mozkových nádorů, lebečních zlomenin a cerebrálních kontuzí. Dále zkoušky s urinou prověřily, že zaručeně léčí šedý zákal, vodnatelnost mozku, delirium tremens, předmenstruační tenzy, meningitidu a epilepsii”. Dr. M. Javid, mimořádný profesor neurochirurgie, University of Wisconsin, Medical School, 1957

“V klinických výzkumech se u nemocných rakovinou použil urinový extrakt Antineoplaston. Většina nemocných vykázala značné zlepšení už po týdenní léčbě a při dalším pokračování se projevilo zmenšení velikosti tumoru a normalizace biochemických testů bez jakýchkoli toxických nebo nebezpečných vedlejších jevů.” Dr. S. Burzynski, Physiology, Chemistry and Physics, 1977

“Bylo zjištěno, že mnohé tělesné nemoci byly urinou zmírněné, např. roztroušená skleróza, zánět tlustého střeva, vysoký krevní tlak, lupus, revmatický zánět kloubů, zánět jater, hyperaktivita, pankreatická nedostatečnost, psoriáza, a ekzém, cukrovka, pásový opar, mononukleóza.” Dr. Nancy Dunne, lékařská konsiliářka, Irish Allergy Treatment and Research Association, Oxford Medical Symposium, 1981

“Urina je hlavní složkou plodové tekutiny, ve které plave lidský plod. Normálně, plod “vdechuje” tuto plodovou tekutinu plnou uriny do svých plic. Jestliže je ledvinový trakt zablokován, plod neprodukuje tuto tekutinu a plíce se bez ní nevyvíjejí.” New York Times Medical Section, 1988

Několik těchto vědeckých zjištění uvádím pro skeptiky, ale i pro ty zájemce o urinoterapii, kteří očekávají zázrak ihned. Urinoterapie má svá pravidla, jako každý léčebný systém, která je potřebné dodržovat. Kromě toho, že je nutné změnit svou životosprávu a hlavně jídelníček, je potřebné urinoterapii spojovat s hladověním.

Hladovění může být krátkodobé, pro nezkušené, 3 dny jednou v měsíci. Zkušenější mohou hladovět až 10 dnů dvakrát až čtyřikrát ročně bez jakéhokoli nebezpečí. Hladovění spojené s pitím uriny nemá nežádoucí průběh, když se zbavíme strachu a odporu k urině.

Mám ověřeno od řady nemocných používajících urinoterapii, že průběh hladovění, ale i samotná urinoterapie jsou bez potíží, když začnou léčení očistou organismu, prvních pět kroků, až po očistu ledvin včetně. Je to nezbytné zejména u lidí, kteří mají organismus hodně zahleněný.

Dramatický průběh může mít urinoterapie u lidí, kteří svůj organismus neočistili, ale ani nezměnili svou životosprávu. Urina při svých mohutných očišťovacích schopnostech uvolní ze zahleněného organismu tolik látek, které organismus odložil jako nepotřebné, že dojde k autointoxikaci doprovázené někdy zvracením s průjmy, protože vylučovací orgány - tlusté střevo, ledviny, plíce i kůže - jsou zablokovány a proto neplní dostatečně své očistné funkce. Velmi důležité je vyřadit z jídelníčku maso; důvody uvádím v knize.

Tato jedinečná tekutina - urina, kterou produkuje náš organismus každému na míru, je pro naše tělo životně nezbytná, aby fungovalo. Urina je ultrafiltrátem krevní plazmy. Koluje v našich cévách, ledviny ji přefiltrují a do uriny se vyloučí většina látek, které v daném okamžiku naše tělo nepotřebuje. Jsou v ní obsažené vitamíny, hormony, proteiny, aminokyseliny, glukóza, minerály i stopové prvky a množství dalších jednoduchých i složených látek, potřebných pro fungování našeho organismu. Všechny složky uriny nebyly dosud objeveny.

Kromě nutričních substancí jsou v urině také antibakteriální, antivirové, antimykotické a protirakovinné látky.

Antiseptickými a antibakteriálními vlastnostmi uriny se zabývali J. F. Foulger a L. Foshay, lékaři Ústavu farmakologie a experimentální bakteriologie při Univerzitě v Cincinnati, v USA. V roce 1935 vyhodnotili působení uriny na širokou škálu bakteriálních infekcí jako extrémně účinné s tím, že na rozdíl od aplikace sulfonamidových tablet, které se tou dobou hojně používaly, nevykazuje urina žádné vedlejší účinky. “Že je urina neškodná vůči tělesným tkáním, bylo přiměřeně prokázáno.”

Stejnou dobou v r. 1933 zkoumal chirurg Dr. W. Millar na Lékařské fakultě Univerzity v Cincinnati možnosti využití antibakteriálních vlastností krystalické močoviny v léčení zevních rakovinných vředů. “Jestliže se krystaly močoviny nasypou do rány, zmizí úporný zápach v převážném rozsahu. Ačkoli se krystaly rozpustí za pár minut, vřed se zmenšuje s každou aplikací. Krystaly jsou levné, vykazují značné antiseptické vlastnosti, a nejsou obavy z vedlejších účinků.”

Zásada, že nemocní užívající léky nemohou brát svou urinu, již doslovně neplatí. Dr. William Hitt, který provozuje v Mexiku urinoterapeutická sanatoria Harold Manner Memorial Hospital pro léčení těžkých a návykových chorob, doporučuje urinu používat ve formě kapek pod jazyk a urinové injekce, i když pacientům předepisoval souběžně léky. Po dobu 2½ roku bylo injekcemi vlastní uriny léčeno 20 000 pacientů, mezi nimiž byli lidé s rakovinou, astmatem, silní alkoholici, kuřáci a drogově závislí.

Z toho, co bylo výzkumem ověřeno a potvrzeno je jasné, že lidská urina neobsahuje žádné jedy, ba právě naopak opětovným použitím uriny organismus obohacujeme obrannými látkami a šetříme vzácnou energii při boji s nemocí. Je to způsob, jak udržovat organismus zdravý a v případě, že se potřebujeme zbavit nemoci, nebo zmírnit její potíže, je naprosto bez jakýchkoli vedlejších účinků.

Je zapotřebí překonat nesmyslnou bariéru, kterou v nás lékařích vypěstovali naši učitelé a my jsme dále pokračovali a přenášeli odpor k urině na své pacienty a děti. Tato neobyčejná látka produkovaná naším organismem je velký dar, s kterým musíme patřičně uctivě zacházet.

Každý organismus jako individuum produkuje do uriny látky potřebné pro léčbu i nemoci ještě skryté, také každý jedinec reaguje jinak a proto si musíme procedury přizpůsobit svému tělu, naslouchejme mu!

Zdroj:  www.urinoterapie.cz

Chcete-li nám napsat o svých poznatcích nebo nejasnostech s urinoteriapií, pošlete e-mail na: impuls.praha@quick.cz nebo napište na adresu Nakladatelství IMPULS, pošt. přihrádka 169, 170 04 Praha 74